sluchosvody máriovy

články

Karel Kryl

Jiří Černý / Monology

sleevenote ke znovu vydané desce Monology nakladatelstvím Janez v roce 1996


  Kdo hledá klíče k albu Monology, nemůže si jednoho z možných – tohoto špatného proroctví či zklamaného presvědčení o síle demokracie – nevšimnout. Bude ho provázet až po závěrečnou, v tomto textu už vůbec ne dost silnou, Demokracii.

  Monology potkal vůbec zvláštní osud: byly posledním písničkovým albem Karla Kryla, které za jeho života vyšlo a které si sestavil sám, zároveň však také albem nejméně známým, takřka zamlčeným. Nakolik to zapříčinila Krylova dramaturgie, celospolečensky odliv sametového nadšeni nebo svízelné distribuční podmínky malé značky Janez, není s odstupem čtyř let tak důležité.

  Do očí bijícím jednotícím záměrem původního písničkářova výběru byla aktuálnost: s výjimkou dvou písní (Platýse a Pochyb) všechny uvedl na veřejnost až po listopadu 1989. Snad nikdy předtím také nepoužil ve svých textech tolika dobových rekvizit, včetně citací z pokleslé interčeštiny v Holaryjó. Nápadné jsou i folklorní názvuky v Od Čadce k Dunaju, kde hudebním ironizováním Kryl především vyvažuje své zklamání pravověrného Čechoslováka (j poznamenává i závěr Atlantis), který se nikdy nesmířil s rozštěpením Masarykova státu. Kryl se také několikrát zmínil, že mu na Slovensku rozumějí líp a že tam žijí citově bohatěji. (S tímto dalším klíčem k Monologům souvisela i Krylova účast na akcích, které protestovaly proti rozdělení státu. V roce 1992 na veřejných oslavách státního svátku 28. října tak leckterým Krylovým písničkám tleskali sociální demokraté, republikáni i komunisté a někteří jejich představitelé použili jeho jméno ve svých projevech.)

Jinou, obecnější a hlubší myšlenku nesou obě předlistopadové písně, dvanáctiminutové Pochyby z ledna 1974 a Platýs, napsaný o Vánocích 1983. „Začal jsem psát takové Curriculum vitae, vlastní životopis," komentoval Kryl Pochyby. „Zpočátku míněn jako parafráze na Villonovu závěť. Ale moje Závěť začala si žíti vlastním životem. A já nebyl schopen ji sdostatek rychle ukončit. A tak se mi pod perem změnila v hadovitou píseň…" Platýs se Krylovi vyvinul z úvah o pravdě a lži, tehdy ještě inspirovaných Havlem a Solženicynem.

Pro album, jako jsou Monology, tedy vůbec není typická titulní píseň: ta kupodivu patří k nejčistším a nejsilnějším příkladům Krylovy milostné poezie, posametové lásky, bolavé „pod tlící hromadou nedarovaných květů / dekretů na byty a dýchaného smogu".

„Nepatřím sem. Důkazem toho je i to, že jsem tu vlastně nic pořádného nenapsal. Ale je to i moje vina…," řekl Kryl v rozhovoru v květnu 1993, načež svou další emigraci do Německa „dočasně" odložil. Možná doufal v novou inspiraci. Ale osud mu vyměřil jen čas do 3. 3. 1994. Většina písní na Monolozích už zůstane Krylovými posledními.

 


Žádné komentáře
 
mario.czernay@volny.cz MarioCzernayRevival©2008 http://czernay.webgarden.cz